O můře a osvícení

Vletěla mi do pokoje můra.

Přilákalo ji světlo.

Sundal jsem kytky z okenního parapetu, abych mohlo otevřít okno a zhasl jsem světlo. Můra nechtěla pochopit, že ten černý obdélník je ten její správný směr ke svobodě a světlu.

Začal jsem se s ní bavit. Nerozuměla mi. Prošla osvícení. Přiletěla až k mému lustru, který ji zcela oslepil. Je osvícená. Proč by měla letět někam do tmy?
Protože tady není žádná potrava pro můry. Tady žiji já. Nic tu není. Leť pryč.
Proč, když tam venku je jenom tma a zima a stejně tam zemřu? Jsem slepá z tvého světla.

Zavřel jsem okno a vrátil na něj kytky.
Osvícená můra má právo zemřít v teple a světle.
Kdyby si to náhodou rozmyslela, nechal jsem otevřenou ventilačku, kterou bez problémů může letět ven.